feedback
Rate this webpage

Need
Support?


MIKROPROCESOR

3. Domácí mikropočítače

(Další kapitoly: 1. Úvod, 2. Generace počítačů)

Mikroprocesor je nesmírně složitý integrovaný obvod, který na jediném křemíkovém čipu obsahuje dvě ze základních částí počítače – aritmeticko-logickou jednotku a řadič. To znamená, že mikroprocesor je schopen nejen zpracovávat data podle vloženého programu, ale současně řídit spolupráci všech ostatních částí mikropočítače. Mikroprocesor je tedy „srdcem“ každého současného počítače i mikropočítače! V naší malé fotogalerii si připomeneme historii mikropočítačů, na kterých se možná učili programovat vaši rodiče či prarodiče…

Apple a Commodore

První sériově vyráběný mikropočítač firmy Apple II (vlevo) z roku 1977 si oblíbili nejen američní počítačoví nadšenci, ale sloužil i k výuce programování na amerických školách. Počítač Commodore C 64 (vpravo) se vyráběl od roku 1982 a patřil k nejrozšířenějším osmibitovým mikropočítačům. Pořídilo si ho i mnoho našich zájemců o mikroelektroniku.

Populární dvojice ZX

Od začátku 80. let vyráběla firma Sinclair dva typy mikropočítačů pro domácí využití. Nejprve to byl jednoduchý ZX81 (vlevo) který vypadal spíš jako dětská hračka. Následoval mnohem výkonnější a velmi populární ZX Spectrum (vpravo). Měl poměrně jemnou barevnou grafiku, snadno se programoval a postupně se k němu prodávala řada různých přídavných zařízení.

Naše školní počítače

Také u nás se v 80. letech vyrábělo několik typů mikropočítačů. Na základních a středních školách se používaly k výuce programování, ale daly se na nich hrát i jednoduché počítačové hry. Zatímco PMD 85 (vlevo) měl poměrně dobré parametry, počítač s hrdým označením IQ 151 (vpravo) způsoboval uživatelům víc provozních starostí než programátorských radostí.

Vyzkoušíte si práci s mikroprocesorem?

Mezi současnými počítačovými nadšenci se rozšířil nový hit – programování mikroprocesorové stavebnice ARDUINO. Šikovný a nápaditý kutil může pomocí Arduina zhotovit „téměř“ cokoli – stačí naprogramovat jeho mikroprocesor a připojit vhodné senzory. Ze stavebnice se pak stane jednoduchý blikač, regulátor teploty nebo otáček elektromotorku, hudební nástroj – nebo třeba elektronický „mozek“ malého robota…

<<< PŘEDCHOZÍ KAPITOLA