feedback
Rate this webpage

Need
Support?


POLOVODIČOVÁ HISTORIE

6. Vlastní polovodiče

(Další kapitoly: 1. Úvod , 2. Polovodičový pravěk, 3. Začíná zlatý věk polovodičů , 4. Věk mikroelektroniky, 5. Vodiče, nevodiče, polovodiče, 7. Nevlastní polovodiče)

V krystalové mřížce vlastních polovodičů nejsou žádné „cizí“ atomy (příměsi, nečistoty). Elektrické vlastnosti čistých polovodičových krystalů závisí na teplotě, případně osvětlení:


Při velmi nízké teplotě a ve tmě jsou valenční elektrony silně poutány k atomům. Říkáme, že všechny vazby jsou nasycené. V krystalové mřížce chybí volné náboje a polovodič má proto vlastnosti izolantu. Připojíme-li k němu zdroj napětí, obvodem elektrický proud neprochází.
Při zahřátí (nebo osvětlení) se atomy křemíku rozkmitají a některé valenční elektrony se odtrhnou od atomů. Na jejich původním místě schází záporný náboj a vznikne zde kladná „díra. Čím vyšší je teplota, tím víc vznikne volných elektronů a „děr“ a tím menší je odpor polovodiče. Připojíme-li zdroj napětí, začnou se elektrony a „díry“ pohybovat – polovodičem prochází elektrický proud.

Z vlastních polovodičů se vyrábí např.

  • fotorezistor: jeho odpor závisí na osvětlení a slouží k měření osvětlení, jako čidlo k automatickému otevírání dveří, v zabezpečovacích zařízeních aj.
  • termistor: jeho odpor závisí na teplotě a využívá se k měření teploty, jako termostat nebo hlásič požáru.
Fotorezistor - Termistor
Světelné čidlo - Digitální teploměr s čidlem

<<< PŘEDCHOZÍ KAPITOLA NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA >>>