POLOVODIČOVÁ HISTORIE
6. Vlastní polovodiče
(Další kapitoly: 1. Úvod ,
2. Polovodičový pravěk,
3. Začíná zlatý věk polovodičů ,
4. Věk mikroelektroniky,
5. Vodiče, nevodiče, polovodiče,
7. Nevlastní polovodiče)
V krystalové mřížce vlastních polovodičů nejsou žádné „cizí“ atomy (příměsi, nečistoty). Elektrické vlastnosti čistých polovodičových krystalů závisí na teplotě, případně osvětlení:
Při velmi nízké teplotě a ve tmě jsou valenční elektrony  silně poutány k atomům. Říkáme, že všechny vazby jsou nasycené. V krystalové mřížce chybí volné náboje a polovodič má proto vlastnosti izolantu. Připojíme-li k němu zdroj napětí, obvodem elektrický proud neprochází.
|
Při zahřátí (nebo osvětlení) se atomy křemíku rozkmitají a některé valenční elektrony se odtrhnou od atomů. Na jejich původním místě schází záporný náboj a vznikne zde kladná „díra“ . Čím vyšší je teplota, tím víc vznikne volných elektronů a „děr“ a tím menší je odpor polovodiče. Připojíme-li zdroj napětí, začnou se elektrony a „díry“ pohybovat – polovodičem prochází elektrický proud.
|
|
|
|
Z vlastních polovodičů se vyrábí např.
- fotorezistor: jeho odpor závisí na osvětlení a slouží k měření osvětlení, jako čidlo k automatickému otevírání dveří, v zabezpečovacích zařízeních aj.
- termistor: jeho odpor závisí na teplotě a využívá se k měření teploty, jako termostat nebo hlásič požáru.
Fotorezistor - Termistor
Světelné čidlo - Digitální teploměr s čidlem
<<< PŘEDCHOZÍ KAPITOLA
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA >>>