feedback
Rate this webpage

Need
Support?


POLOVODIČOVÁ HISTORIE

2. Polovodičový pravěk

(Další kapitoly: 1. Úvod , 3. Začíná zlatý věk polovodičů, 4. Věk mikroelektroniky, 5. Vodiče, nevodiče, polovodiče, 6. Vlastní polovodiče, 7. Nevlastní polovodiče)

1901
Indický fyzik J. Ch. Bose získal patent na polovodičový usměrňovač s krystalem galenitu. Tato součástka, nazývaná „krystalový detektor“, se používala v prvních rozhlasových přijímačích – tzv. krystalkách.

1904
Anglický fyzik J. A. Fleming sestrojil první elektronku se dvěma elektrodami – vakuovou diodu, sloužící k usměrňování střídavého proudu.

1906
Americký vynálezce Lee de Forest zkonstruoval elektronku se třemi elektrodami – triodu. Elektronky „nastartovaly“ ve 20. letech minulého století bouřlivý rozvoj elektroniky. Umožnily vznik rozhlasového a televizního vysílání i konstrukci prvních počítačů. Teprve od poloviny minulého století byly elektronky postupně nahrazovány tranzistory a dalšími polovodičovými součástkami.

30. léta
Zdokonalila se výroba čistých polovodičů a polovodičů typu P a N. Fyzikům se podařilo teoreticky objasnit základní vlastnosti polovodičů.

1940
Americký fyzik Russell Ohl objevil usměrňovací schopnost rozhraní dvou různých polovodičů – přechodu P-N. Začaly se vyrábět první polovodičové diody, které za války přispěly např. ke zdokonalení vojenských radarů.

Krystalový detektor - První trioda (1906) - Německý radar za 2. světové války

<<< PŘEDCHOZÍ KAPITOLA NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA >>>