POLOVODIČOVÁ HISTORIE
2. Polovodičový pravěk
(Další kapitoly: 1. Úvod ,
3. Začíná zlatý věk polovodičů,
4. Věk mikroelektroniky,
5. Vodiče, nevodiče, polovodiče,
6. Vlastní polovodiče,
7. Nevlastní polovodiče)
1901
Indický fyzik
J. Ch. Bose získal patent na polovodičový usměrňovač s krystalem galenitu. Tato součástka, nazývaná „krystalový detektor“, se používala v prvních rozhlasových přijímačích – tzv. krystalkách.
1904
Anglický fyzik
J. A. Fleming sestrojil první elektronku se dvěma elektrodami – vakuovou diodu, sloužící k usměrňování střídavého proudu.
1906
Americký vynálezce
Lee de Forest zkonstruoval elektronku se třemi elektrodami – triodu. Elektronky „nastartovaly“ ve 20. letech minulého století bouřlivý rozvoj elektroniky. Umožnily vznik rozhlasového a televizního vysílání i konstrukci prvních počítačů. Teprve od poloviny minulého století byly elektronky postupně nahrazovány tranzistory a dalšími polovodičovými součástkami.
30. léta
Zdokonalila se výroba čistých polovodičů a
polovodičů typu P a N. Fyzikům se podařilo teoreticky objasnit základní vlastnosti
polovodičů.
1940
Americký fyzik
Russell Ohl objevil usměrňovací schopnost rozhraní dvou různých polovodičů – přechodu
P-N. Začaly se vyrábět první
polovodičové diody, které za války přispěly např. ke zdokonalení vojenských radarů.
Krystalový detektor - První trioda (1906) - Německý radar za 2. světové války
<<< PŘEDCHOZÍ KAPITOLA
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA >>>